O mojí maličkosti

Narodil jsem se 9.5.2000 v Kostelci nad Černými Lesy v chovné stanici Country Bohemia společně s bráchy a bylo nás pět. Dostal jsem jméno Candy a ještě jsem se ani pořádně nerozkoukal přijel se na nás podívat budoucí páníček , mohl si vybrat ze všech mích sourozenců , ale vybral si mne.Čekalo mi spoustu času her s mími bráchy, ale hlavně spánku neboť moje sotva se batolící tělo se brzo unavilo a tak jsem usnul uprostřed hry. Když už jsem trochu povyrostl a ušel několik metrů a páníček se na mne přijel podívat mohl jsem si ho poprvé očichat , pochovat se a nechat se pohladi a podrbat. Při další návštěvě už jsem byl už docela živý tvor a tak jsme si mohli i trochu pohrát.A jak tak čas plynul nadešel okamžik kdy odešel první brácha , za ním druhý a třetí dočkal jsem se i já a vydal jsem se na první cestu k svému novému domovu.Když jsme se cestou zastavili v prodejně , aby se doplnila moje výbava o hřebínek dostal jsem hned přezdívku " to je krásný medvídek " a asi byla hodně výstižná neboť na každé další procházce se mi jí alespoň jednou dostalo. Můj nový lidský bráška mi koupil pískací mašinku on totiž miluje mašinky. A tak jsem se octnul v přechodném bydlišti v paneláku , byl jsem z toho celý v šoku, představte si , že mě chtěli dát do krabice , sice jsem se bránil , ale stejně jsen skončil ve výtahu , ještě že to bylo jen na chvilku. Trvalo mi hodně dlouho než jsem byl ochoten do něj vstoupit dobrovolně. Když jsem se prospal zjistil jsem , že se nechá na koberci docela dobře lumpačit neboť mi to neklouzalo a měl jsem spoustu hraček z nichž se mi nejvíc zamlouval hadrový uzel , i v misce se našlo něco dobrého nejlepší byli snídaně o kterých se mi teď už jen zdá, víte jaká je to dobrota piškotky s pacholíčkem. Jediné co mi dělalo problémy bylo vyprazdňování sice jsem měl tác s hadrem na který mi nosili, jenže pro mne byl hadr jako koberec. Nakonec jsem to pochopil , že se to doma nemá dělat a tak sme se posunuli na chodbu. Kdo to má vydržet než přijede výtah, ale jak jsem rostl začal jsem i tohle zvládat. Na procházky jsem nejdřív chodil na volno neboť jsem se od svojí smečky nehnul , ale moje zvědavost byla silnější než následovací pud a já se vydal do houští na průzkum a přinesl si kost. Dostal jsem vynadáno a už jsem chodil na vodítku. Měli o mne strach aby jsem se něčím nenakazil a tak jsem byl pořád pod kontrolou jestli mám studený čumák. Ono se řekne kost , ale když se ještě ten den dovíte, že se jeden z mých bráchů nakazil a umřel tak by jste měli také strach. Radši než na sídlišti jsem trávil čas na zahradě kde teď bydlím a na chalupě u babičky. Jsem velký pomocník pomáhám si stavět vlastní domeček , ale páníček to viděl jinak. Po měsíci čekání jsem se konečně dočkal a já i se svojí smečkou se přestěhoval na venkov. Má to své výhody (běhání po zahradě, procházky v lese které tak miluju) , ale i nevýhody (bydlím venku a smím akorát tak do garáže; když je bouřka tak je mi dům otevřen a já jako vzorný pes zůstávám tam kde mi určí). Mám kamarádku fenu Německého ovčáka která je stejně stará jako já a teď tu mám kámoše , je to ještě štěně zato veliké. Že jsem taky ještě štěně? Mě už doma říkají puberťáku a chodím do školy paní Brunclíkové.
Zpět

Naposledy upraveno: říjen 01, 2001.